THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Do jaké míry se dá death/grind dělat jednoduše, ale dobře ukazují na svém prvním CD tihle klučíci z Varů Karlových... Není sice pravda, jak zaznělo v některých recenzích, že Necrophilharmony je výborně zahraný death/grind, ale dobrá deska to je. Whiskas (honosící se v bookletu přiléhavou přezdívkou Guitar Daemon) není tvůrcem originálních a brilantně vystavěných krkolomných riffů a Frčoun (Drum Ghoul) také není z nejpřesnějších a nejtechničtějších bubeníků. Ale o technice Perversist nikdy nebyli a být nehodlají. Tvůrčí přínos mladého přírůstku Maldy (Bass Mummy) je na desce zatím minimální. Takže obvinění z virtuozity padá v daném případě pouze na Bárnyho (Throat Zombie) nelidsky hluboký vokál, který je již tradiční devizou této nyní čtyřčlenné „nemrtvé filharmonie.“ Jaký pokrok s novou tvorbou Perversist udělali (a v Hostivaři na CD zaznamenali) poznáte nejlépe, porovnáte-li zde zachycené dvě věci ze splitka s Prophecy a znovu nahranou demáčovou Viva La Corrida. Z tohoto explorativního exkurzu skrze drážky digitálního média vám bude jasné, že Perversist se nyní honosí nejen větší přesností, ale leccos odkoukali i od amerických vzorů. Whiskasovy riffy jsou tedy nosnější, ne tak chaotické a tudíž sedí lépe pohromadě, ačkoli přehnanou komplikovaností netrpí. Ba naopak, jsou povětšinou docela jednoduché. Ale dohromady s Frčounovými oproti minulosti podstatně pestřejšími škopky znějí a sedí v muzice Perversist dobře, a tak si na Necrophilharmony můžete vychutnat sice nikoli technickými kudrlinkami oplývající, ale zato sympaticky šlapavý a náležitě brutální death/grind. V napalmovém odéru uvnitř bookletu se bohužel opět neskví texty k Bárnyho libě rozkladným výplodům zvýšené intenzity mozkomíšních vzruchů, a tak je pouze na vaší představivosti, jak intenzivním dojmem na vás způsobí desítka motivů této nekrofilní fugy, z níž občas zákeřně vyjukne pokroucená parodie na blues, flamenco či zvonkohru /chichi.../. Sympatické říkanky jako Bells Of Insanity, Natural Defence System, hodně do US hozená Waiting For The Judgement Day či roztomilá slovní hříčka ve štítu titulní skladby jsou tanečními rytmy, jež potěší každého, kdo v death/grindu nehledá jen a pouze preciznost Cryptopsy. V záplavě různých US D/G brutal gore partiček jsou Perversist těmi, kteří, ač nemrtví, působí živě, upřímně a já jim to věřím...
7 / 10
Vydáno: 2001
Vydavatel: Pigeon Shit Agency
Demo "Flirting with disaster" sa mi svojho času dosť pozdávalo (hlavne jeho zbesilosť) a podobne som na tom aj s debutovým cd tejto party.... Znovu to nie je nič ohromujúce a doteraz nepočuté, ale má to svoje čaro a dobre to odsýpa....
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.